Vylité moře

viděl jsem oči
a v nich moře

 tak bylo hluboké
a tak smutné
až mi z toho smutku
potemněl Vesmír
tolik tíhy co si s sebou neseš
v prostoru nikdy nekončícího utrpení
svázané uzlíky namalovaných snů
které nikdy nerozvážeš
oteklé křižovatky cest
kde jsi mohla být
a kde ještě budeš
v prázdnotě vzpomínek
hledáš svůj zázračný svět

viděl jsem oči
i to moře
chtěl jsem ho vylít
ale bylo bezedné