Poslední tvorba

S nejhlubší úctou a pokorou vám předkládám toto dílo, které není pouhým plodem fantazie, ale nese v sobě skutečné střípky duše velmi mladé dívky. Do svých veršů jsem s největší péčí vetkal některá její slova z
autentického dopisu na rozloučenou…

… jenž kdysi plynul z pera dívky stojící na prahu věčnosti. Pečlivě jsem vybral jen několik fragmentů z jejích posledních myšlenek a propojil je se svými verši jako tenké nitky světla pronikající temnotou. Každé slovo, které jsem si vypůjčil z jejího dopisu na rozloučenou, je pro mě posvátné. Jsou to mosty mezi světem živých a odcházejících, mezi uměním a skutečností. Tyto fragmenty autentických emocí mladé dívky pulzují v rytmu básně jako skryté srdce, dodávajíce jí život a hloubku, jež by má vlastní slova nikdy nedokázala vystihnout.

Tímto aktem spojení jsem se pokusil uchovat část její esence, jejího posledního výdechu, v nesmrtelném objetí poezie. Je to má nejhlubší pocta její odvaze, její bolesti a její lásce. A tak, když budete číst tyto verše, vězte, že v nich zaznívá nejen můj hlas, ale i tichý, avšak pronikavý šepot duše velmi mladé dívky, která se s námi již navždy rozloučila.

Toto dílo není jen uměleckým vyjádřením, ale i svědectvím o křehkosti lidského života a nezlomné síle lidského ducha. Nechť slouží jako věčná připomínka toho, že každý život je nesmírně cenný a každý hlas si zaslouží být vyslyšen a uchován.

Ona sama velmi milovala poezii, a proto jsem jí chtěl tímto způsobem vzdát ten nejupřímnější hold. Věřím, že kdyby mohla, byla by hluboce dojatá tím, jak její slova, ač plná smutku a bolesti, našla nový život v poezii. Její myšlenky, zachycené v těch několika vypůjčených fragmentech, nyní rezonují v rytmu veršů a dotýkají se srdcí čtenářů novým způsobem. Ačkoli její původní slova byla naplněna zármutkem, v kontextu básně získávají nový rozměr a význam. Tímto způsobem její láska k poezii žije dál, přetrvává a inspiruje, transformujíc bolest v krásu. Je to, jako by její duše byla jemně vpletena do tkaniva básně, navždy spojená s uměním, které tolik milovala a které jí nyní vzdává hold, přetvářejíc smutek v poetickou sílu.

poslední věc
co napíšu
…
poslední věc
co namaluju
…
poslední věc
co vytvořím
…
mělo by vysvětlovat vše
co jsem kdy napsala
namalovala
a vytvořila
…
slova uvězněná v labyrintu hrdla
1burácí tichem opuštěných síní duše
barvy co už nevidím
pulzují v auře těch
co zůstali
…
každou krůpěj žalu
co jsem vpustila do studnic srdcí
vidím srážet se do řetězů
poutající živé k mému stínu
…
doteky které jsem odmítla
hladí chladný kámen náhrobku
…
má nepřítomnost vytesává
sochy bolesti
do krajiny živých
…
a tak chci vysvětlit
alespoň to proč odcházím
když už jsem nic nestvořila
anebo vysvětlit
proč jsem se přestala brodit dál
hledat
tápat
proč jsem se vzdala na začátku
…
osvobozená od tělesnosti
krystalizuji do zářivých mandal duše
pronikám skrz vrstvy existence
jako éterická niť
tkající nové vzory vědomí
…
mé myšlenky nyní volné
jak sluneční vítr
se dotýkají v myslích těch
2co zůstali v mých snech
…
a i kdyby nic nebylo
i kdyby se čas zastavil
i kdyby nastal ráj
i kdyby rázem všechno ztichlo
já bych to nezvládla
…
nezvládám žít v tomto světě
nemám na tohle sílu
…
tíha viny se rozpouští
v éteru odpuštění
přichází jako jemný déšť
smáčí duše živých i mrtvých
…
a za to co jsem udělala
se teď možná dočkám odvrhnutí
ale já vás miluji
milovala
a vždycky budu
…
dobrovolně odcházím
protože už nechci trápit vás
ani sebe
protože přes všechnu snahu
sem nepatřím
…
teď tvořím bez omezení hmoty
maluju světlem na plátno vesmíru
má slova jsou vibrace kosmu
a každý můj pohyb
je tancem hvězd