Klíny
Kde fráze nebyly nikdy v módě.
Tvé miluji vážilo celý svět.
Klíny jsou báseň o narušeném vztahu a bolesti, která zasahuje do původní blízkosti dvou lidí. Motiv klínů označuje vzájemnou oporu, zatímco postava slepé bolesti vstupuje do prostoru lásky, vzpomínek a básnické řeči.
Klíny jsou zhudebněná autorská báseň zaměřená na narušený vztah a na bolest, která postupně vstupuje do prostoru původní blízkosti. Text vychází z motivu klínů jako obrazu vzájemné opory: dvou bytostí, které se na čas podepřely v „srdeční krajině“ a sdílely základní gesta lásky, důvěry a společného života.
Důležitým protějškem tohoto motivu je postava slepé bolesti. Ta v básni nevystupuje pouze jako citový stav, ale jako personifikovaná síla, která zasahuje básníky, vztahy i samotnou řeč. Opakované prosby „dej mi zpátky“ vytvářejí refrénový rámec textu a ukazují bolest jako zkušenost ztráty opory, nikoli jen jako obecný smutek.
Báseň pracuje s výraznou obrazností kaváren, knihoven, mrtvých snů, havranů, domu bez oken a zahrady beznaděje. Tyto motivy rozšiřují osobní rovinu textu o obecnější úvahu nad tím, jak bolest proměňuje naši schopnost vracet se k původnímu citu. Hudební podoba singlu může navázat na rytmus opakovaných proseb, kontrast mužského a ženského hlasu a postupné hromadění obrazů, které směřuje od intimní vzpomínky k temnější básnické skladbě.