Královna jedovatých polibků

Legenda vypráví, že se člověk objevil prvotně na zemi ve tvarech obludných mandragor a že je dech shora vzchopil, přetvořil, přitesal a vyrval z kořene, aby z nich učinil bytosti nadané myšlenkou a vlastním pohybem… 

hluboké kořeny
se kroutí pod zemí
pod měsícem
si hrají stíny
…
královna
jedovatých polibků
kradne světlo
a skrývá den
…
její dech tě táhne
do svého spánku
když křičí
štěpí oblohu
…
siréna
zrozená
z půdy
a kamene
…
jablíčko lásky
si nárokuje
svůj trůn
…
markýza
syrového
šepotu
…
divoká
a svobodná
kvete tam
kde se sluneční světlo
bojí vkročit
…
pláč země
zvrácená hymna
v mollové tónině
slyším tě plakat
v zúžených žilách
mého strachu
…
legendy šeptají
v tvém sevření
kouzlo je sesláno
…
prokletý květ
se skrytou tváří
v půlnoční hodině
okouzlený kletbou
trhá závoj
…
zrozen z bolesti
se smrtící silou
svým křikem
zpívá ti ukolébavku
…
srdce z kořene
je duší starého času
…
ztracené dítě země
tvůj nářek
rozplétá
poskvrněnou oblohu
…
nikdy
nevytrhávej její kořeny
mandragora střeží své jádro
v jejím náručí
je nekonečná noc