5. února 2026

Můj modrý deníčku,

bez té, která usínala vedle mě,
která mě hřála
a probouzela se,
aby mě objala
a políbila každé nové ráno;

Bez té jediné zůstal svět prázdný.
Místo, kde nemá smysl žít.

Jen v jejím slunci.
V tom krásném žlutém slunci
byla něha i přikrytí.

A byla láska
a já nechtěl, aby skončila,
zhasla a bolela.

Ta bolest, co nepřestává bolet.
Bolest, která trvá
a drtí pod tíhou let.

Tak malí a zranitelní jsme,
my, lidé.
A přesto, kolik tíhy
v sobě uneseme.

Ó, bolesti!

Jak jen bolí
nekonečná bolest
ztracené lásky.