Až umřu, zapomeňte…

Až umřu, do hrobu dejte mi

namísto květin kamení,

ať studí mě v té černé zemi.

~

Až umřu, ať mrazivé prázdno

prostoupí mou roztrhanou duši.

V žilách místo krve led,

na tváři jen vyschlé slzy.

~

Ať v pekle shořím

na lupínky mrtvých růží.

Anděl smrti, ať naposled

zazpívá mi píseň chmurnou

a utopí i tu prázdnou duši.

~

V chrámu nicoty chci spočinout,

kde oltář z popela snů vystavím,

jen ozvěna mého posledního dechu

bude znít tmou bez dnů.

~

Ať havrani krouží v němém tanci,

kde každá modlitba umírá dřív,

než se zrodí na rtech plačících,

kde slova útěchy jsou jen lží,

ve světě, kde i smrt je marná

a spása jen krutý žert.

~

Ať krkavci vyklovou mi oči slepé,

ať bledý měsíc světlem tichým

políbí rty mé modré, chladné,

a kořeny stromů ať svírají

mé kosti ve věčném objetí.

~

Až umřu, nezapalujte svíce zbytečné,

a jméno mé roztrhejte na kusy,

ať vítr je roznese do věčné tmy.

Až umřu, zapomeňte, že jsem kdy byl,

ať hrob můj zaroste nepropustným trním

a ticho bude mou modlitbou poslední.

❦