Bez zastávky

Slyším tě plakat —

pod listem,

déšť unavených očí

a mokré stopy

a stéblo se kýve

jen tolik, kolik snese

váhu kapky.

A větrem se kymácí

v krajině menší

než nejmenší.

~

Slyším tě, slyším tě,

i když hlas už není slyšet.

Slyším tě, slyším tě,

dokud se svět ještě hýbe.

~

Slyším tě smát se —

nad listem

prostor se rozepne

mezi křídly.

O krok vpřed

přejdou hranice,

kde zpěv umlkne

v krajině širší

než se dá obejmout.

~

Slyším tě, slyším tě,

i když hlas už není slyšet.

Slyším tě, slyším tě,

dokud se svět ještě hýbe.

~

Už tě neslyším —

protože už nic nezůstalo

mezi námi.

Nahý jsem pod listem

a nad listem celý jsem

a rozbitý a vzdálený…

Jsem plný i prázdný.

Vlak, co už nezastaví.

~

Už tě neslyším,

už tě neslyším.

Svět jel dál a já s ním.

❦