Kaplička
- Datum: 15 září, 2025
- Autor: Zdeněk Vlha
- Rubrika: Ztráty
0
Používám jazykové tvary odchylující se od spisovné češtiny jako součást básnického vyjádření. Poezie má právo na vlastní jazyk a slouží k vytvoření dalších významových vrstev i k zachování melodie či rytmu.
Ještě ji vídám —
kapličku na kopci,
kde kněz schraňoval
svatá Boží muka.
~
Stará je, rozbitá,
popraskané schody,
cestička klikatí,
až k ústům dveří.
~
Ozvěny modliteb —
jak tažní ptáci vzlétaly,
aby prosily, ptaly se
a marně čekaly.
~
Prázdné jsou lavice,
žaltáře zavřené,
svíce už nehoří,
zvony své hlasy
němě spolykaly.
~
Stigmata zarudla,
jak rozpláclé skvrny
o oltář rozbitý.
~
Hřeby jsou rezavé
rzí tolik let zarezlé,
do země vpily se
jak zhnědlé slzy.
❦

