Kolébka pod zemí
- Datum: 14 července, 2025
- Autor: Zdeněk Vlha
- Rubrika: Paměť
0
Mám rád zapomenuté hřbitovy, kde se už lidé nechodí modlit. Nacházím tam odpovědi. Má báseň zachycuje okamžik, kdy jsem si uvědomil a procítil, že nejsme odděleni od těch, co už odešli.
omlácené hroby
jako kapitoly nepřečtených stránek
šeptají příběhy ztracených
v každém zrnku prachu
svědkové dávných dnů
~
inkoust je hudba
a kapka je nota
štětec a plátno
~
partitura
~
pláču
~
jsem zapomenutý jejich smích
melodie dávných ztrát a radostí
čtu v pomačkaných tvářích andělů
jejich slzy v knihách osudu
~
jsem vítr a stín v šepotě věků
proplouvám stránkami nedokončených příběhů
~
jsem flétnista v orchestru ticha
melodií rtů šeptám svá tajemství
střežím je jak oheň v hlubinách
praskám v tisíci žhavých úlomcích
~
jsem výdechem na prahu věčnosti
a nádechem listu v tanečním víru světa
mezi okamžikem a nekonečnem
zůstávám v kolébce hluboko pod zemí
❦
