Loutkář loutkáře

LOUTKA

Místo tepla těla,

chlad dřeva a nití.

Čí ruka řídí můj osud?

~

LOUTKA

Místo očí,

skleněné korálky

odrážejí svět bez pochopení.

~

LOUTKA

V ústech místo hlasu,

jen ticho.

~

LOUTKA

Kým jsem stvořena?

Pro koho mám žít v nicotě?

~

LOUTKÁŘ

Ptáš se mě,

dřevěná dcero,

proč jsi tu na světě?

Kdo drží provázky tvé?

~

LOUTKÁŘ

Ty otázky tíží i mne.

Jsem tvůrcem či služebníkem?

Mé prsty tě vedou —

Kdo vede mé ruce?

Kdo řídí mé kroky?

~

Oba / sbor

Kdo mi dá hlas, kdo mi dá duši?

Kdo mi dá klid, kdo mi dá spásu?

Loutky jsme, jen loutky osudu,

v kruhu hry bez konce, bez kladu.

~

LOUTKA

Za oponou světa,

vidím stíny života,

slyším smích i pláč.

~

LOUTKA

Cítím touhu dotknout se,

žít bez pout a lží.

~

LOUTKA

Proč jsem jen stínem,

proč jenom hračkou?

Bez vůle, bez citů,

s úsměvem malovaným lačkou?

~

LOUTKÁŘ

I já jsem loutka, dítě mé dřevěné,

ve vleku sil větších,

v síti věčnosti chycená.

~

LOUTKÁŘ

Hledám smysl v pohybech daných,

v rolích napsaných, v osudech ztracených.

~

LOUTKÁŘ

Jsme všichni loutky,

v rukou neviditelných?

~

Oba / sbor

Kdo mi dá hlas, kdo mi dá duši?

Kdo mi dá klid, kdo mi dá spásu?

Loutky jsme, jen loutky osudu,

v kruhu hry bez konce, bez kladu.

~

Oba / sbor

… A kdo je loutkářem loutkáře?

~

Oba / sbor

Je to Bůh, osud, nebo náhoda?

Nebo jsme sami sobě

loutkáři i loutky

v prázdném divadle

bez diváků.

❦