Milostné menu: Servírováno po kouskách

Kapka potu na kůži

znásilňuje tělesnost.

Krade intimitu kontur.

Nahý před vlastním tělem,

mapuji své hranice bez svolení.

~

V cikádách rozkoše

tonu ve vlastním bzučení.

Svou intenzitou

rozbíjím poháry světla.

~

Střepy skla v bílé kaluži,

řežu tě rosou lásky k tobě —

jediná vzpomínko proniknutí.

~

Prázdné ruce hladí známé obrysy.

Každý dotek je hledání cesty zpět

do milované kůže.

Vzduch má stále tvar jejího těla.

~

Skládám tě ve vzpomínkách.

~

Tvůj smích, tvé vzdychání,

tvůj způsob, jak se mě dotýkáš,

jak mě mapuješ a jak ve mně procitáš.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

M

r

t

v

á

~

ž  e  †  n  ‡  a

~

n

a

š

e

h

o

~

m

i

l

o

v

á

n

í

.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

~

Spím s ní v posteli,

má stejné jméno jako ty.

Pronikám do ní,

abych udusil červené ptáky.

~

Lámu ji prsty do tvých pozic,

vyřezávám do ní tvé jméno.

Z její kůže pletu copánky,

dokud nezačnou krvácet.

~

Má tvůj tvar,

když ji zlomím správně.

Škrtím ji podle tvého rytmu.

Když ji olíznu —

chutná stejně.

~

Kradeš vzduch

někde jinde.

Našla jsi jiné tělo.

~

Proto zavírám oči.

V temnotě za víčky

prší akvarel.

~

Barvy stékají,

prokousávají tvar

tekutými zuby.

Ryby plují vzduchem,

aby se zadusily.

~

Jsi průhledná clona

v mých očích.

~

Prosvítáš —

někdy.

~

Ve světě, kde slzy

vypalují stigmata

smutku.

~

Bojím se otevřít oči,

že tě znovu uvidím…

~

Ale ještě víc se bojím,

že už nikdy nebudu moct

spolknout tvoje oči.

~

K

o

n

e

č

n

ě

~

t

ě

~

m

á

m

.

~

V lednici.

Po kouskách.

Tvoje oči chutnají

jako slzy.

~

Kousnu,

křupnou…

❦