Slzy uložených dotyků

má bolest zkameněla

do ametystových slz

střepy vzpomínek

už nezraní

~

do dlaní zaryl se krystal

z minulosti vystavěný

křehký chrám

s prasklinami

v průsvitných zdech

mihotá slabé světlo

zhasnutých svíček

~

chuť popela v ústech

ozvěna kroků

v prázdných chodbách

~

slzy uložených dotyků

z vypáčeného srdce

tuhnou v led

~

hodiny tikají

olověným závažím

kyvadlo kreslí

oblouk času

~

opuštěné mrtvé zdi

přijímají pláč

dřevo vrzá

svým tónem

rozbíjí smutek

~

vzduch voní

po zapomenutých

květinách —

v prázdné váze

stále čekají

~

co slova nevysloví

duše cítí

v ledovém odrazu

tvé nepřítomnosti

~

v něm taje

poslední kapka

naděje

~

skleněná jak naše láska.

❦