Symfonie času

klíčem zamyká svět

když do srdce vchází

v zahradě pláče květ

a v kapkách slz

smutný déšť

~

dotyky stínů

rozbitá světla

za zrcadlem noci

mění se pravda

jak ve vodní hladině

řeka

~

z ticha opuštěných hvězd

rodí se básník snový

aby jemně rýmem svým

svázal žal

~

čas je skladatel

co symfonii tvoří

~

vteřiny tváří se

jak notové listy

prostorem letí

v tichém chóru zní

~

ručičky tančí

v kruzích prázdných

odtikávají směr

~

orchestr hraje

své táhlé rekviem

v měsíčním sále

~

tóny se lámou

jak křídla ptáků

smyčce pláčou dojetím

~

proč v každém akordu

tepe lidská pýcha

proč pokora

uvězněna byla

~

klavír něžně šeptá

jsem sonáta

co srdce otevírá

~

prsty jako déšť

kloužou

po strunách

~

báseň je hudba

v tichu nachází

ta nejsilnější slova

~

bez veršů bych nevěděl

kdo jsem já

a že ještě cítím

~

smutek stejně krásný

jako jasný den