Saměnka
- Datum: 18 září, 2025
- Autor: Zdeněk Vlha
- Rubrika: Básnická sbírka: Když slova pláčou, Paměť
0
Vidím dva staré lidi sedět na lavičce. Drží se za ruce a mlčí… Tehdy si uvědomím, co je to láska doopravdy.
Proč pláčeš Saměnko?
Proč pod peřinou
slzy ukrýváš a mlčíš?
~
Je tisíc způsobů jak mlčet,
jen jeden je skutečný —
dva mlčí vždy SPOLU.
~
Na lavičce pod dubem,
staroušci sedí.
~
Babička s dědečkem
za ruce se drží,
bez zubů, se srdcem
na sebe vzpomínají…
~
Na prasklé struny
hrál velký Paganini,
smyčcem česal
bílé pavučiny.
~
Podzimní partiturou
vítr nese žluté noty
sedmikráskám
na hlavu.
~
Vrány přilétají a KRÁ,
KRÁ, krákají,
na větvích zlomených,
~
aby připomínaly roky,
které ukradl průlet komety,
když o zem ocasem brnknul,
zasvištěl, než se ztratil,
zapomněl.
~
Zůstala po nich jen
prázdná lavička,
kde se oči objímaly,
do nebe letěly,
lásku už nehledaly.
~
Je tisíc způsobů jak mlčet,
jen jeden je skutečný —
dva mlčí vždy SPOLU.
~
Teď už vědí,
co je to držet se za ruce
aby se narodili —
znovu.
❦

