Převozník duše
- Datum: 25 srpna, 2025
- Autor: Zdeněk Vlha
- Rubrika: Ztráty
0
Tuto báseň jsem napsal z jediného důvodu — terapeut byl drahý a Cháron bere jen drobné.
A navíc ze mě nevytahuje dětská traumata. 🙂
╬
v temném zákoutí osamělé noci
převozník duše unáší mou bolest
v slzách vzdalujícího se ráje
~
Cháron vesluje černé vody
ve vodách řeky Styx
chytá vítr plachty
~
plujeme bez návratu
~
zatímco jeho loď tiše klouže po hladině
jako stříbrný stín
lovím
peníz v oku ryby
~
neptej se
proč stínem kráčím
sám sobě se ztrácím
smutek ve víně máčím
zatímco
vzpomínky pálí mé srdce
na popel
~
a tak ho beru
a sypu
do ztracena věčných vin
~
vzdálený obzor
zůstává
do mlhy ponořený
~
odemknout brány zásvětí
klíčem přechodu mezi světy
zavěšeným na skobě uvězněné samoty
~
čas ztrácí se
splynutím
namísto slunce
jen prázdné hroby zapomnění
do pavučin ticha zdobených
~
takový chlad
~
mrazivé procitnutí
~
mezi životem a smrtí
stále stejný strážce brány
se skleněným okem krkavčím
~
všechny mé kříže a hříchy
utluče v hmoždíři
na břehu zanechám starosti
obejmu nový svět
pod nohama písek zlatý
~
v duši klid
◎―◎―◎
❦
