Hvězdy v děravých kapsách

Z mého srdce

vylétává švitořička,

hedvábným peřím šustí,

třepotá.

Proč právě teď,

když pláče lidská slza?

~

Proč kapkám v dešti

teskně je,

když smývají zapomenutá slova

do stránek

modrým smutkem

vepsaná?

~

Tak daleko od domova,

na lavičce,

létačka tě našla.

~

V kapse díru měla,

lásku jak hvězdy

po tvé duši rozsypala.

~

A já — v obrazu svém,

se pročesávám vlasy,

šedou pastelkou

barvím tvůj svět —

linii boků,

čáry tvých kroků.

~

Tvá posvěcená ňadra,

ve spirále dotyků

každou noc líbám.

~

Jen ústa ztrácejí lesk,

tak málo jsi se smála.

~

Tak krásná, prostá

žena má,

co na papíru jak baletka

náš tanec tancovala.

~

Dnes líto mi je, že pláčeš

a bojím se,

až peřina zase nasněží.

~

Kam ukryji své chladné ruce,

s kým propletené nohy budu mít

v tom prázdném pokoji?

~

Můj domov je v srdci

milované ženy.

❦