Když jsem ještě nevěděl

Jsem osamělý rybář cizího štěstí.

Sedím u břehu, hážu kamení

a počítám letokruhy vody,

co se vynoří jen na chvíli.

~

A nevěděl jsem, nevěděl jsem,

že za rybníkem leží oceán.

A nevěděl jsem, nevěděl jsem,

jak rychle zmizí dětský sen.

~

Jsem živá socha vytesaná ze žuly.

Bez pohybu pozoruji roční období.

U vody nehybně čekám,

na papírové lodičky z origami.

~

V dětství jsem je pouštěl po rybníku

a nevěděl jsem ještě, že existuje oceán.

~

A nevěděl jsem, nevěděl jsem,

že za rybníkem leží oceán.

A nevěděl jsem, nevěděl jsem,

jak rychle zmizí dětský sen.

~

Z papíru zbyly jen mokré stopy,

na břehu řeky, kde čas se topí,

v srdci plují lodě, co se nepotopí.

~

Stávám u břehu, kde vrby šeptají,

o chlapcích, co dospěli

a domů nespěchají.

~

Čekání je také druhem lásky…

~

A nevěděl jsem, ach nevěděl,

že za rybníkem pláče oceán.

A nevěděl jsem, ach nevěděl,

že dětství je ten nejkrásnější sen.

❦