Nepřítomnost

Dnes jsem zapomněl,

jak chutná polibek —

na jazyku mi zůstala jen

slanost tvého pláče.

~

Hořkosladká příchuť vzpomínek

v sedlině času.

~

Ze dna jsme vyškrabovali

poslední lžičky naděje,

že zítřek bude jiný.

~

A přece, když zavřu oči,

cítím tvé rty trhat mou kůži.

Jako by láska byla nemoc

léčená bolestí.

~

V tichu po bouři

slepuji střepy hlasu,

rozbité o tvé mlčení.

~

Každý den skládám mapu.

Hledám místo,

kde jsme se ztratili.

~

Ale papír je příliš tenký

a slzy ho rozmočí.

~

Ptám se,

zda i hvězdy znají

tíhu samoty?

~

Možná proto svítí —

aby na sebe nezapomněly.

~

Prostoupilo nás ticho,

i s kořeny.

⸙⸙⸙

Stal jsem se stromem —

kůrou posetou jizvami.

~

Přesto každé jaro

kvete nadějí,

že projdeš kolem

a poznáš mé chvění.

~

Jako krvavé strupy,

odkrývám naše přísahy.

~

Někdy v noci

lámu vlastní větve,

abych cítil cokoliv —

kromě tvé nepřítomnosti.

❦