Ukřižované ptáče

Vzlykalo zašlé štěstí

na lůžku posledních chvil,

jak podzim svlékal odkvétající listí.

~

Vědělo, že zimu nepřežije,

život má svá roční období

v srdci plném samoty.

~

Tak už to chodí, roky se střídají

radost se smutkem v duši tančí,

dokud nás čas nerozloučí.

~

Tmavá noc volá mě k sobě

pod rozsypanými hvězdami,

pláče krkavec ve fráčku,

strážce neproniknutelné brány,

klove mi zobákem do očí,

které už nevidí vzdalující se svět.

~

Jen milovanou ženu, bolavý sen,

bolavou lásku, co hřála mě chvilku.

Nesuď mě Bože přísně,

jen mi vrať to mé ukřižované ptáče,

co vyletělo z klece mých žeber.

~

Já miloval tě víc než nejvíc.

Silněji než smrt milovala mě.

~

Proč mě ten žár tak spaluje,

ze studny citů bez pramene?

Básník, kterého jsi pomačkala,

opustila, vyškrtala, zahodila.

~

Slova krvácejí z pera zlomeného,

tvé jméno zůstane navždy vryté

do hrotu mého posledního lože.

~

Já miloval tě víc než nejvíc.

Silněji než smrt milovala mě.

~

Ach, jak těžké je být

opuštěným básníkem tvého srdce.

A když den zhasne,

zůstane jen tma,

vítr dýchat bude tiše,

v kapse mám odložený strach,

že nespatřím tě více.

~

Přesto tě volám v modlitbách,

vzpomeň si někdy na mě,

až najdeš rozmlácený zapomenutý kříž,

zarostlý náhrobek bezejména.

~

Já miloval tě víc než nejvíc.

Silněji než smrt milovala mě.