A přece slepec hledá hmatem barvu

Je ještě tolik nekonečného utrpení,

že by to mělo popřít veškerý smysl života.

A přece galejník opatruje svou lžíci.

A přece slepec hledá hmatem barvu.

A přece hladem umírající si stele,

aby přespal na zítřek.

A přece…

BRUKNER, Josef a Jaroslav MRNKA. Orbis Pictus: svět objektivu. Praha: Mladá Fronta, 1964.

A přeci si člověk uchovává svou naději, dokonce i tam, kde dochází k popření jakéhokoliv smyslu. Ve světě nevýslovných bolestí a utrpení hledá člověk to, co mu bylo odepřeno – právo na svobodu a štěstí. Jiní lidé, korporace, bankovní kartely mohou člověka zotročit, ale nikdy mu nemohou vzít jeho svobodnou vůli být člověkem, protože Bytí není ohraničeno jen tímto světem a každý člověk to podvědomě v sobě ví. Tělo může být zotročeno, ale nikdy ne duše člověka. Ta se bude vytrvale hlásit o toto své svaté právo. Mohou vám vzít domov, blízké, mohou rozbít vaši rodinu, vyhodit vás z práce, izolovat vás od ostatní společnosti a umístit vás do koncentračních táborů, dokonce vás mohou i zabít. Ale nikdy vám nemohou vzít vaše skutečné jáství. To, kdo jste a kým jste. Můj drahý bratr Šesté Slunce to ví a vyjádřil to ve svém článku – Jak jsem nikomu nevlezl do zadku, za což si ho hluboce vážím a obdivuji ho, že se raději vzdal mnoha peněz a že nezaprodal svou duši, protože On ví, že duše není na prodej a že existují jisté charakterové vlastnosti člověka, které člověka činí buď krásnějším – nebeským, nebo ďábelským – ošklivým. Bohužel dnes povstalo nové náboženství, které bývá označováno jako náboženství konzumu. Toto náboženství je absolutně zvrácené, protože zadlužuje lidi a činí je nesvobodnými. Lidé mají pocit, že díky kreditkám mohou žít nad své poměry. A tak si hrají na solventní lidi a dávají okatě na vědomí ostatním, že jejich status, je statusem úspěšného člověka. Jednoduše žijí na dluh a ještě zdá se nevědí, že jednoho dne nastane okamžik, kdy začnou mít problémy své dluhy splácet a zde je počátek jejich skutečného otroctví. Od této chvíle si s nimi banka může dělat co chce. A oni proti tomu nemohou nic dělat a nakonec přijdou nejen o své sny, ale i o rodinu a v konečném důsledku o všechno. I když se snaží udělat vše proto, aby ten svůj bortící se domeček ještě zachránili a tak si berou další dluhy a svými novými dluhy, platí staré dluhy a neuvědomují si, že s každým novým dluhem, se ještě více zadlužují!

Peníze je velký klam vycházející ze sobectví člověka a z touhy ovládat jiné. Jenže hodnota člověka se neměří pomocí peněz, ale podle jeho srdce. Moc vychází z ega, ale láska vychází z podstaty všeho a proto ego je dočasné, ale láska věčná. Rozhodněte se správně, jestli chcete zaprodat svou duši a následovat zlaté tele. John Lennon kdysi řekl větu, které jsem dlouho nemohl porozumět.

„Až se probudím a nebudu vědět kde jsem, odveď mě na jatka, počkám tam s telátkem.“

Někdy je lepší vzdát se života, nelpět na něm a zemřít se ctí, protože jedině čest je to jediné, co vám nikdy nemohou vzít. Čest má v sobě sílu měnit i druhé. Až se vám otevřou oči a nespoznáte svět, ve kterém žijete a jehož jste součástí, v tu chvíli se musíte rozhodnout na čí stranu se postavíte – na stranu konzumu nebo vaší cti? Na jedné straně stojí lev, před kterým se vše třese strachy, na druhé straně stojí nevinné telátko vedené na jatka. Na čí stranu se postavit? Dřív bych možná bojoval, ale nyní už vím, že kdybych to udělal a byl bych lvem, byl bych jako oni a má síla spočívá v mé nevinnosti a lásce. A proto volím telátko, které doprovázím na jatka.

Proč galejník stále opatruje svou lžíci?

Proč slepec hledá hmatem barvu?

Proč hladem umírající si stele, aby přespal na zítřek?

Protože mají naději a naděje, že se jednou vše změní, je vaší silou v těžkých časech, protože je to to jediné co vám ještě zůstalo.

A proto galejník opatruje svou lžíci.

A proto slepec hledá hmatem svou barvu.

A proto hladem umírající si stele, aby přespal na zítřek.

… protože ještě stále věří, že se to změní a to je velmi dobrý důvod proto, že nevíme, kdy zemřeme. A proto ještě stále bojujeme. Když bojovat přestaneme, umíráme.

A to je to, co člověka dělá člověkem – jeho vlastní víra, která je jeho silou i jeho nadějí. To je naše víra, že můžeme být zase lidmi.