Na lavičce v parku sedí stařec.
Vysypává ženu. —
V dlani za hrst šedého prachu.
To poslední, co zbylo,
z šedesáti společných let.
~
„Chtěla létat,“ šeptá holubům,
ale bála se výšek.
Zobáky ťukají rytmus
do popela s chlebem.
~
Každé zrnko, kus její duše —
Vždy záviděla ptákům
jejich lehkost, nebe.
~
Stařec se usmívá.
Jeho Marie konečně létá.
Vrať se, až budeš chtít,
šeptá do prázdné dlaně,
~
ve které zbyl jen
c h l é b .
❦
