Mlčencům

Kalíšek ztráty vypiju do dna,
nechť jiného objímá
ta krásná vrba.

~

Láska je studánka,
dává ti žít.

~

Někdy tě ovlaží jediná kapka,
někdy nestačí ani silný proud.
Někdy je mělká. Jindy jde hloub.

~

Kdo se z ní napije, ten ví,
že už nechce sám pít.
Na zlomek času,
co tváří se napořád.

~

Někdy stačí,
aby smyla pouť.
Když celý tvůj svět
už nechce s tebou být,
stačí se sklonit
a nechat jít.

~

Skřivánek zazpíval,
odletěl.
Bylo to včera.

~

Tak snadno se milencům
trhají křídla papírová —
pár slibů,
z večera do rána.

~

Promarněná léta
ukradla mlčencům.

~

Po kapsách drobky posledních citů
a seznam ztrát.

~

Láska je tkanina,
co se tiše párá.
Provázky postříhám,
ještě mě vážou k tobě.

~

Uzly se rozpadnou,
jak papír ve vodě.

~

Ještě chvilku
sedíme spolu.
Čas se zdráhá
uplynout.
Nikam se nehýbá.

~

Pak promluvíš slovo
a všechno shoří —
doslova.

~

Ještě. A už ne.
Mezi tím
ticho je.

~

I to co bolí, co zůstává.
Šepot umí řvát.

~

Ještě okamžik zůstane
zápach kouře
i zvířený prach.

~

Možná se jednou potkáme,
mezi regály v cizím městě.
Mlčky si kývnem hlavou
a každý půjdeme
svou vlastní cestou.

~

Hořko je.
Jsou slzy
smutkem vysušené.
Jak listí lámou se,
hledají ztracená objetí.

~

Kde láska uhořela,
je dým a chlad.

~

A přesto —
malá jiskra ví,
co souznělci
polibkem hledají.

~

Ještě. A už ne.
Mezi tím
ticho je.