Reinkarnace – skutečnost nebo blud?

Určitě je to otázka, která stojí za zamyšlení. Někteří v zákon karmy a reinkarnace věří a jiní ji pokládají za blud. Například křesťanská institucionální obec ji označila před mnohými stoletími za herezi. Ale podle mě nikdo nemůže se 100% jistotou vědět, jaká je ve skutečnosti pravda.

Nezdá se mi totiž moc pravděpodobné, že bychom žili jen jeden jediný život, ve kterém se rozhodne o tom, či si zasloužíme věčnost nebo zatracení. Určitě není náhodou, že velké množství lidí myšlenku reinkarnace přijímá. Jako by byla zakotvena v našem kolektivním podvědomí. Ale je skutečně myšlenka reinkarnace skutečností nebo bludem? Nevím, odpověď nechávám otevřenou pro každého z vás jako i pro sebe samého. Vy sami pátrejte, ptejte se, hledejte. Vždyť veškerá pravda je ukrytá ve vás. Jen ji odhalit, rozpomenout se na ni.

Na začátek tohoto článku bych si dovolil definovat slovo reinkarnace a karma, protože jsou tato dvě slova významově mnohdy nesprávně chápána a opakovaně špatně interpretována, především lidmi s křesťanským zázemím, často i samotnými křesťanskými knězi ať už záměrně nebo ze své naprosté neznalosti a neochoty blíže prozkoumat to, co tak rádi kritizují bez jakékoli reálné soudnosti, jen na základě usnesení církevního koncilu konaného v roku 553 v Konstantinopole. Abychom pochopili proč křesťanští knězi tak urputně brojí proti reinkarnaci, musíme si uvědomit, že rozhodnutí koncilu je závazné a nezpochybnitelné pro celou církev. Rozhodnutí koncilu potvrzuje papež svým podpisem. Kněz tedy nemá a ani nemůže mít jinou možnost než slepě věřit, protože v opačném případě by byl vyhlášen za kacíře a vyobcován či použijeme-li modernější terminologii, exkomunikován z církve.

Co tedy znamená významově slovo Reinkarnace? Jedná se o znovu-vtělování duše se svým jemno-hmotným tělem od jednoho hrubo-hmotného těla k dalšímu na základě své vlastní individuální karmy. V žádném případě se nejedná o přebírání těl někoho jiného! Tato těla jsou utkaná z Boží niti. Jsou to jen šaty, které oblékáme a zase vysvlékáme, když jsou již opotřebovaná, jak si o tom můžeme přečíst i v indické bibli – Bhagavadgítě. Karma je přirozený a především spravedlivý zákon, který ovládá oblast morálního dění. Srozumitelněji řečeno je to zákon akce a reakce. Vše co člověk udělá má svou odezvu a člověk musí počítat s následky svých činů. Je to právě karma, která je příčinou toho, že dochází k reinkarnaci. Takže reinkarnace a karma jdou ruka v ruce. Není možné je navzájem od sebe oddělit. Je na místě si položit otázku, co se vůbec reinkarnuje? Znovu-vtěluje se duše, což je podle křesťanského pojetí individuální živá entita s povahou nezničitelné substance, která je jádrem lidské osobnosti, byla stvořena Bohem v určitém časovém bodu, v okamžiku početí a je obdařena věčným trváním.

Myšlenka reinkarnace byla součástí i vznešené řecké filozofie. Velcí myslitelé této doby jako byl Platón nebo Pythagoras byli horlivými stoupenci této myšlenky. Musíme si uvědomit, že křesťanská Bible, tak jak ji všichni známe prošla procesem kánonizace, kdy byly vynechány a pozměněny mnohé důležité písemnosti! Papež Damas I pověřil roku 383 Jeronýma, aby sestavil jednotný latinský text bible. Údajně Jeroným pozměnil až 3500 míst v Bibli! A byla to zejména místa, která se vztahovala na myšlenku reinkarnace. Málokdo asi ví, že Jeroným po splnění papežova příkazu, adresoval papeži tato slova:

Najde se alespoň jediný, jenž mne z plna hrdla nevykřičí coby padělatele a náboženského rouhače, že jsem měl tu opovážlivost něco přidat, změnit nebo vynechat ve starých knihách, v evangeliích?

Nesmíme ani zapomenout na významného církevního učitele a teologa Origenese z Alexandrijské školy, který byl v roce 553 na druhém konstantinopolském koncilu posmrtně odsouzen a mnohé jeho spisy byly zničeny. V jistém smyslu Origenes, snad pod vlivem Platóna, hovořil o převtělování.

Myslím si, že skutečné křesťanství nespočívá v institucionální dogmatizaci, ale vyvěrá především z naší vlastní vnitřní svatyně. Boží Duch je v nás. Skutečným chrámem je lidské duchovní srdce a ne chladný kostel z kamene, i když i tam přebývá Duch Boží. Ještě bych chtěl poznamenat, že zákon karmy není pevně daný. Lidský osud není pevně určen!

Intuitivně cítím, že tato filozofie má své reálné opodstatnění. A dokonce se mi zdá být i spravedlivou. Křesťanská vize jednoho života mě nikdy nepřesvědčila. Naopak se mi viděla jako až příliš nespravedlivá. Vyzývám proto všechny křesťany, aby mi odpověděli na otázky, které si kladu a na které jsem nikdy nenašel v křesťanské nauce vhodnou odpověď.

1.) Proč se někdo narodí jako slepý? Čím se člověk, nebo lépe řečeno ona nesmrtelná živá entita – duše, provinila, že byla obdarovaná tělem s takovýmto fyzickým poškozením? Proč se tedy slepý člověk narodí jako slepý?

2.) Proč nemáme stejné výchozí podmínky pro život? Nezdá se mi spravedlivé, že se někdo narodí do bohaté rodiny a od malička má vše na co si vzpomene. A jiný člověk se narodí v rodině, kde vládne zoufalá chudoba a celý svůj život strádá. Proč někdo zažívá na světě tolik radostí, štěstí či lásky a jiný jen samá trápení a neštěstí?

3.) Na základě čeho Bůh určuje, kdo se bude mít dobře a kdo zle v tom jediném životě, který nám podle křesťanské nauky Bůh přisoudil?

4.) Proč někdo žije sto let a jiný zas třeba jenom tři hodiny. Proč? Jaká je v tomto spravedlnost?

Nehněvejte se na mě, je tu prostě mnoho otazníků, na které mi křesťanská filozofie nedává vhodnou odpověď. Já nechci takového Boha, který by byl takto nespravedlivý a dělal by mezi lidmi takovéto nesmyslné rozdíly už od narození, zejména jedná-li se o jeden jediný život. Naopak zákon reinkarnace a karmy mi na toto odpovídá zcela jednoznačným a logickým způsobem. Tyto dva zákony předpokládají určitý vývoj a možnost postupného nabývání poznatků. Je v tom hloubka a krása. Někteří křesťané říkají, že když se někdo například dopustí vraždy, řekne si, že to napraví v některém dalším životě a proto mu nedělá obtíže se vraždy dopustit. Ano, čtete dobře. Opravdu jsem se i s takovýmito názory už setkal. Přátelé, přeci co může být větší motivací dělat jen dobré činy, když víme, že cokoli uděláme, tak to prožijeme na vlastní kůži? Já se určitě nechci stát v některém dalším životě obětí, nechci umřít rukou vraha. Proto už teď se snažím být co nejlepší a zajistit si tak lepší podmínky pro další život. A co je cílem tohoto koloběhu znovuzrozování? Řekl bych, že je to nějaký konečný cíl spasení či dokonalosti. Toto je vlastně jakýmsi indickým pojetím života.

Podle encyklopedie Hinduismu není možné určit počátek tohoto putování životy, neboť jejich časový sled není chápán ve smyslu lineárního pohybu z nekonečné minulosti do nekonečné budoucnosti, nýbrž jako kruhový pohyb v časových cyklech. Avšak přesto, že nelze objevit počátek, je možné tomuto sledu učinit konec. Cílevědomý jedinec z něj může uniknout, jestliže se pevně rozhodne dosáhnout osvobození a důsledně pokračuje v úsilí směřujícím k tomuto cíli, jak je to popsáno v různých systémech duchovní praxe.

Mohlo by se zdát, že v této filozofii není místa pro Boží odpuštění. Opak je však pravdou. Naše karma není pevně daná. Je možné ji zmírnit či zcela vypustit právě Božím odpuštěním a milosrdenstvím. Pokud opravdu činíme pokání se vší pokorou a upřímností, je možné naši karmu Božím zásahem zmírnit nebo zcela spálit. Všechno je to individuální. Zákon karmy je velmi složitý pro naše pochopení a neznamená jen, že se akce rovná reakce. Měli bychom se vyvarovat tohoto zjednodušování. Víte kdy jsem přesvědčený, že mi Bůh odpustil ten, který skutek? Je to tehdy, když to zlé, co jsem dělal, už dělat přestanu. Tehdy vím, že mi Bůh doopravdy odpustil. Ale je také pravdou, že Bůh je milosrdenství a odpustí vám, pokud ho upřímně prosíte a litujete svých činů.

Závěrem bych chtěl říct, že tento článek si neklade za cíl někomu vnucovat mou vlastní víru. To vůbec ne. Myslím si, že pravda je jako mozaika a nikdo není schopný tu skutečnou a jedinou pravdu pochopit, dokud všechny jednotlivé roztroušené částečky pravdy v nás samých nejsou objeveny a natrvalo začleněny naším poznáním do celku pochopení a zažití. Jen tehdy skutečnost zazáří v nás a skrze nás. Celý svůj život hledám tyto jednotlivé částečky a skládám je do sebe jako puzzle a snažím se vytvořit nějaký smysluplný obraz. Nicméně, je klidně možné, že se mýlím, protože víra a živé poznání jsou dvě různé věci. Smyslem tohoto článku je nastínit určité myšlenky a povzbudit vás tak k vašemu vlastnímu kontemplování. Důležité je, aby jste ničemu nevěřili, co by jste si neověřili sami na sebe. Hlas vašeho vlastního srdce vám napoví a povede vás, pokud vy sami budete ve svém hledání upřímní.

Abych byl objektivní, dávám vám tu také odkaz i na jiný pohled na reinkarnaci, který je diametrálně odlišný od toho mého a věřte, že je to pohled hodně zajímavý. Je to nesmírně poutavé zamyšlení slepého osla. Opravdu vám jeho myšlenky z celého srdce doporučuji. Rozhodně jeho náhled na myšlenku reinkarnace stojí za přečtení: O bludu reinkarnace