Člověk – Šťastliváček

Každý člověk hledá své štěstí. Není na světě člověka, který by nechtěl být šťastným. Podívejme se, drazí přátelé, na to, co takové štěstí vlastně je a jak ho najít a kde ho vůbec máme hledat. Píšu jednoduše, aby mi všichni porozuměli, protože ty nejhlubší pravdy jsou ve své vnitřní skutečnosti prosté a naprosto jednoduché. A ti, kdo pravdu zbytečně komplikují a maskují za složitá slova, ji nikdy nenašli. Jazyk pravdy je průzračný a čistý jako křišťálová řeka. A jaká je tedy ta pravda? Být šťastným za jakýchkoliv podmínek, vlivů či vln, které přicházejí a zase odcházejí. Pokud je totiž člověk skutečně šťastným, jeho štěstí je neotřesitelné. Žádné světské vlny či turbulence se ho nemohou dotknout. Ale to neznamená, že člověk nemůže být smutný. Ale ano, může a také občas bývá. Vždyť světské vlny se nevyhnou ani šťastnému člověku. Proto můžete šťastného člověka vidět i plakat bolestí života, ale rozdíl mezi normálním člověkem a člověkem – šťastliváčkem je ten, že člověk – šťastliváček není dotčen vlnami, které přicházejí a zase odcházejí. V jeho hlubinách spočívá nevyčerpatelný zdroj štěstí, lásky, radosti a blaženosti, ze kterého náš šťastliváček čerpá tyto kvality.

Najít štěstí není vůbec složité. Vyžaduje to jen být otevřeným k sobě samému i ostatním. Také se musí snažit žít jednoduchý, dobrý a svatý život, aby hlas jeho svědomí neměl důvod z jeho nitra hovořit. Žít svatý život, znamená žít obyčejný lidský život v jednoduchosti a v harmonii se sebou samým i s ostatními. Když je člověk čistý ve slovech, myšlenkách a činech, nic ho netíží a takový člověk může létat na křídlech svých snů.

Pokud bude žít takovýto život, jeho srdce se bude stále více a více plnit kvalitami radosti, štěstí, lásky a blaženosti. Tomuto říkám dokonalý čtyřlístek šťastného člověka, protože žádná z těchto kvalit u šťastného člověka nikdy nechybí. Velmi často se však stává, že člověk – šťastliváček vlivem světských turbulencí občas zapomene na to své štěstí. Ne, že by se štěstí někam ztratilo, ono v srdci šťastliváčka vždycky je, ale když je mnoho světských povinností, šťastliváček občas přestane být bdělým a ztratí kontakt se svým srdcem i svou duší a potom nějakou chvíli než se zase uvnitřní, tak se náš šťastliváček na okamžik ztratí v chaosu světa a v tu chvíli je zmítán vlnami ze strany na stranu, až nakonec dostane strach, že se utopí. Tento jeho strach však velmi často bývá jeho záchranným lanem, kterého se chytá před náhlou lidskou slabostí, které se poddal.

I jeho duše dává o sobě vědět, napomíná ho téměř neslyšitelným hlasem, hlasem intuice a šťastliváček pocítí, že ztratil kontakt se zdrojem svého štěstí. A tak se ihned obrátí vědomě do hlubin svého jáství a vlny čtyřlístku ho opět spásonosně zaplaví svými kvalitami. A šťastliváček se zase může usmívat v tomto údolí stínů a jeho úsměv je světlem, které rozráží temnotu noci. Každým tímto pádem se šťastliváček stává silnějším a svobodnějším.

Drazí přátelé, přeji vám, aby jste si uvědomili zdroj svého štěstí, svůj duchovní čtyřlístek, aby jste nalezli cestu z hlavy do srdce a našli kontakt se sebou samým, se svým vnitřním jástvím a byli šťastní v každé chvíli.