Přehled všech básní, které zde byly v průběhu let zveřejněny a které jsou průběžně doplňovány o nové texty.
Katalog básní 145
Zbytečné čekání
Na prázdném nádraží ~ bzučely můry na opuštěné lampy. — Nikdo už nepřijel. ❦ Další básně:Zlomený květ na…
Díry po hřebech
Svou báseň s prvky křesťanské symboliky prolnuté s mytologickými motivy jsem se snažil napsat jinak, než je běžné,…
Přání
Do starého šuplíku uzamkl jsem verše na devět západů, než se duše uzavřela. ✧ Slunce světlo svléklo, do…
Dnes ne
Smutná rána bez dotyků, která neví, komu budou patřit. ~ Srdce své mám svěřit bolu? ~ Dnes ne…
Vina
Bál jsem se. Tma slyšela můj strach. ~ Schoval jsem srdce, aby nepoznalo, kolik lásky mu chybí. ~…
Účtenka
Život není malý. Záleží, co si z něj každý odnese. Na rubu účtenky, mezi dvěma kily brambor a…
Nikdo
Miláčku, pořád v sobě nesu všechno, co jsme už spolu nedokázali unést. Jsi nikdo — jen prázdné jméno…
Chléb
Každý bochník chleba nese otisk rukou, které ho hnětly. Věnuji té, která hnětla mé srdce. Na vrbině pláče…
Vysvlečená z citů
Zůstaň. Do vlasů ti vpletu stáří místo zlatých pramenů. ~ Až z nich opadne svit, vryji čas osamělých…
Přemalovaná svatba
Pro Tebe, milovaná ženo. Pro Tebe, Petruško… Prosím, drž mě za padajícího světla. Jsem nit co se zamotala…
Když jsem ještě nevěděl
Jsem osamělý rybář cizího štěstí. Sedím u břehu, hážu kamení a počítám letokruhy vody, co se vynoří jen…
Klíny
Myšlenky plavou do včerejšího ticha, kde slova ještě nezazněla. ~ Kde fráze nebyly nikdy v módě. Tvé miluji…
Hřeby kvetou do ran
Nade mnou krouží supi jak černé obroušené letokruhy. Mé srdce Bůh přibil k nebi. ~ Někdo pije smrt…
Ukřižované ptáče
Pro Tebe, milovaná ženo… Vzlykalo zašlé štěstí na lůžku posledních chvil, jak podzim svlékal odkvétající listí. ~ Vědělo,…
Opuštěná planeta
Milované ženě… Svlékám cibuli, vrstvu po vrstvě, krájím život na plátky smutku. S žalem ztracených milenců, s bolestí…
Proč se pole červenají
Potkal jsem ji bosou, bělorosnou slzku ovlažovat něžné sedmikrásky. ~ Prstem jsem ji setřel, otřel o teplý ret.…
Blízko větru
Stavím dům z karet na větrném vrcholku. Každá je záhybem mé obnažené tkáně. Vítr přilétá — šustí! Boří!…