Ptáčátko
- Datum: 22 prosince, 2025
- Autor: Zdeněk Vlha
- Rubrika: Paměť
0
Jsem ptáčátko,
co vyletělo
ze srdce zraněného.
~
Pláč křidélky vysušilo.
~
Jaro vůní zavonělo,
o petrklíč nohou brnklo,
na větve světlo sedlo.
~
Šperk, co se dává
pomněnkám,
~
aby se vyzvědělo…
~
má mě ráda,
křičí čas.
~
Roky se mi odlamují z těla.
~
Jen na chvíli, prosím…
~
ať vzpomínky na Tebe,
ještě okamžik nosím.
❦
Další básně:
M. jako Marie
V antikvariátu na Nerudově,
mezi stránkami Máchova Máje,
vypadl lístek —
podzimní lis...
Za oponou světa
za oponou světa
namísto ptáčků
andělé zpívají
~
na špičkách prstů
motýlek z mých snů
...
Osamělý král
jdu davem sám
osamělým zůstávám
ve mně stovky dalších tváří
v zrcadle vidím svůj stín
...
Upozornit
0 Komentáře
nejstarší
