Melancholie

Cítíš smutek a melancholii černé noci. Dnes chceš být sama a proto se těšíš té tmě. Samota ticha promlouvá v tobě. Pláčeš a slzy jako kapky vody ti stékají po tváři a já si říkám, jak je možné, že někdy může být smutek tak strašně krásný. Jaká opravdovost se v tom skrývá! Jsi takový malý krůček od propasti. Ó, jaký prostor je v tom malém krůčku ukrytý. Tolik obrazů tančí okolo tebe a ty se cítíš být tak sama v ozvěně ticha. Svými prsty rozechvěně zapaluješ bílou svíčku, aby hořela a dělala ti společnost. Plamínek, takový ten malý vesmír co se rozprskne do tmy jako by náhodou, prosvětlí tvou tvář a očekává pohlazení tvého pohledu. Tvá mysl je průzračná a myšlenky odpluly do ztracena. Sama sobě jsi se ztratila v prostoru a času zapomnění. Cítíš bolest, ale tato bolest je tvou blažeností, protože nic jiného neznáš. Tak dlouho tě bolest provázela až se ti stala blažeností. Kdyby ti tu bolest někdo vzal, umřela bys. A jaká je vlastně tvá bolest? To, co tě bolí je láska, protože jenom láska tak dokáže bolet. Tvé srdce je plné této bolesti, kterou bys tak ráda někomu darovala, ale nikdo není schopný pochopit bolest lásky, která nic nebere, ale naopak dává. Ó, jak jednoduchá je láska pro čisté srdce!

Toto je ten pramen živé vody, který je světelnou esencí, dávající věčnost. S čistým srdcem přichází i radost a s radostí tanec života. Jenom v lásce můžeš být svobodná. Miluj děvče, miluj v lásce, i když někdy láska tolik bolí. Láska má mnoho podob a každá láska má svou vlastní vůni. Ty jsi si svou lásku uchovala, navzdory té ztráty. Je to tak těžké mít ho tak blízko ( ve svém srdci ) a přesto tak daleko. Dotýkáš se ho a přesto ho nemůžeš uchopit za ruku. Kdo jen pochopí Tvou bolest Sinsi? Ale ta bolest je tak strašně krásná, protože je to to jediné, co ti po něm zůstalo. Možná si říkáš, že je to prokletí milovat ho už jen ve svých snech, které se každým probuzením rozplynou jako modré obláčky do ztracena, do zapomnění, aby se zase zrodily ve tvých snech, tak jako každou noc, kdy tě zahalí melancholie.

Skladba „Melancholie“ (autor: Violetta Villas)