V srdci temnoty
- Datum: 26 února, 2012
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Promluvy
0
Prázdná srdce, kde chybí láska; kde je jen beznaděj a temnota osamění. Srdce, která plníme popíráním toho, který se může stát naším životem, onou oživující jiskrou, stravující naši bolest. Ten který se nám nabízí, ale také ten, který respektuje naši svobodnou vůli. Namísto toho, abychom hledali utišení svých žalů v srdci života; plníme svá srdce radovánkami, malichernostmi a vším tím pomíjivým a čas, ten neúprosný kat, nás zatím bezpečně vede do chladného hrobu zapomnění, do mrtvého světla a věčné tmy, kde se ztrácíme dokonce i sami sobě. Zapomenuté hroby těch, kteří byli kdysi milováni svými přáteli. Oněměl již ruch radovánek, divokého smíchu a prázdného tlachání o ničem. Dnes už jen ticho křičí z opuštěných rozpadajících se hrobů. Popraskané sochy jako šedivý závoj zakrývající bolest Boha před ztrátou jeho milovaných. Jak smutný a tragický je stav duší bez Boha a tím i bez života. Vždycky mě fascinovaly hřbitovy, kde
jsem přemýšlel o smyslu života a o otázkách Bytí a Nebytí. Ty prázdné staré hroby mě vždycky svým způsobem přitahovaly a dávaly mi možnost pocítit tu lidskou pomíjivost, tu cestu kamsi, do neznáma, do duchovních světů. Rád jsem se procházel starými hřbitovy, rád jsem sedával na popraskaných lavičkách v tichu hřbitovních stromů a kontemploval jsem o temnotě podzemí i světle v nebeských sférách. Nenápadně jsem pozoroval lidi, přicházející na prázdné hroby. Viděl jsem jejich slzy a bolest nad ztrátami těch, které kdysi milovali. A viděl jsem i jejich vlastní hroby. Staré hřbitovy mám rád, protože na ty už málokdo chodí, je tam jen ticho a zapomnění. Poezie smrti zpívá svou píseň a pod starou lípou stojí prasknutý kříž, kde se už lidé dávno nemodlí. Potemnělo slunce, slizký had se mihnul v trávě, nebe pláče své slzy a vrány krákají a znásobují tím osamělé ticho. Kdo jen vyjde z tohoto srdce temnoty živý?!?
V srdci temnoty – Film 16mm In The Heart Of Darkness
Nejnovější komentáře