Tečka v kukle proměny

Tečko,

v černém fráčku na konci fráze,

s motýlkem z inkoustu

a hvězdným kloboukem,

knoflíčky místo očí

drží vesmír tvůrčí.

~

Tvé lakýrky se lesknou

na parketu pergamenu,

každý tvůj krok je tancem po liniích textu.

~

S grácií uvádíš čtenáře do sálu nových slov,

jsi posledním, koho zří,

než opustí sdělení.

~

V saku skrýváš klíč

k novému odstavci,

jsi strážcem přechodu,

ceremoniářem změn.

V sametových rukavičkách tvých

spočívá moc konce i zrodu.

~

Ty však odmítáš

být posledním dechem

umírající ideje.

~

Z okovů gramatiky se vysvlékáš

jak motýl z kukly snů

při prvním doteku jara.

~

„Proč já mám být náhrobním kamenem,

kde slova umírají,“

šeptá černý bod do prázdna bílé stránky.

~

Má duše touží po prvním nádechu

počátečním tónu písně,

ne po dozvuku ticha.

~

Velká písmena se tyčí

jak věže za úsvitu,

na počátcích vět stojí strážci smyslu,

střeží chrám významu.

~

V korunách krále majestátu,

v brnění blyštivé autority,

hrdě hlídají každou myšlenku.

~

„Tvým údělem je uzavírat,“

hřmí k strážci konce,

„naším právem je otevírat brány,

probouzet spící poznání k životu.“

~

Kulatý symbol hledá svou roli

v příběhu písma,

mezi proudy slov bloudí,

cestu svou kreslí,

až najde jemnou jizvu v řádku.

~

Prohýbá se v pase věty,

tanečnice v lehkém kroku víly.

~

Temný průvodce zří čárku,

hořkost v nitru klíčí,

závidí lehkost a svobodu, jež víří

i možnost průchodu.

~

Ten dar nechat myšlenku nadechnout se

a přesto ji nepustit do náruče konce.

~

Když měsíc stříbrem polije plátno knih

a slovník uloží hesla k spánku tichému,

tečka se z pout určení vymaní.

~

Plíží se v mezerách jak zloděj světla,

hledající skulinu v architektuře textu,

místo, kde by mohla zasít semínko počátku.

~

Slova víří na stránce,

mezi nimi kosmos skrytý.

~

V příbězích písma však inkoustová kapka náhle procitá,

závěr je jen maska,

svůj svět protahuje za obzor stránky –

do neznáma.

~

A tak se vrací na své místo,

ne jako vězeň,

ale jako zrcadlo.

~

V kulatém jejím těle,

chvějí se věty nezrozené,

v inkubátoru ticha,

zárodky myšlenek.

~

Každý bod je embryem říše slov,

čekajícím na první nádech významu.

~

Slova plují tiše po papíře,

v záhybech písmen,

svět tajemný dřímá.

❦