Rozbitý svět

Včera jsem potkal tvé oči,

pod lucernou

u staré zdi.

~

Nepoznaly mě.

~

Stále patřily

někomu jinému.

~

Dlažba si pamatovala

naše milostné kroky

a půlnoc hrála ozvěnou

na rozbité housle ♪

smuteční sonátu.

~

V puklině stěny

našel jsem klíč

od prázdných dní.

~

Včera jsem chtěl víc,

dnes stačí mi jen málo.

~

Můžeme slepit praskliny

nebo nechat všechno být.

~

Miláčku,

proč se náš svět

tak snadno rozpadl?

~

Slzy jak hvězdy padlé

svou sůl už dávno vypařily.

~

Slova jak střepy —

ostré náhody.

~

Kdo z nás to zničil,

kdo zapomněl?

~

Proč bolest

jak láva

stále pálí?

~

A proč vše krásné

ztrácí se

a mizí…

~

Rozbitý svět,

ve kterém jsme sami.

~

Čas bodá

jak rezatý hřeb stáří. ※

❦