Něžné objetí se Sapfó

HUDBA: Secret Garden- Ode to Simplicity

Před půl třetím tisíciletím jsi zpívala své verše. Milovala jsi, radovala se, těšila se, i plakala… žila jsi. Už třetí tisíciletí promlouvají tvé verše k lidem. Podařilo se ti, co se mnohým básníkům nikdy nepodaří. Aby verše žily dál po smrti básníka a tvé verše, milá Sapfó, jsou nesmrtelné a věčné. ŽIJÍ… žijí dál svým životem ve věčném trvání; ty jsi do nich vložila dech své lásky a proto žijí dál… Je to stejné, jako bys ty sama žila ve mně. Znám tě a ty znáš mne, i přes onu propast času. Milovala jsi život Sapfó, protože jen ten, kdo život miluje, má sílu tvoření. Nyní žiješ v bezčasí a já dočasně uvězněn v čase, tě navštěvuji na křídlech tvých veršů – jen ty a já…

                                      „Sloužila jsem kráse.

                                                      Možno si přát čeho

                                                                      v pravdě vyššího?“

Tak jsi zpívala ve své moudrosti, neboť jsi byla básnířka a viděla krásu v jemných odstínech své duše; krásu, která pro mnohé zůstává ukrytá. Neboť dar vidění, mají jen lidé čistého srdce.

Tvé verše předčítat bylo by zbytečné, neboť na světě je jen málo uší, jež ještě slyší… přál bych si, milá Sapfó, zůstat s tebou navěky osamocen. Vždyť v jediné slze lásky, celý oceán milování je ukrytý.

Dnes zůstanu jen já a ty…

                                 v něžném objetí…