❦
Do listu květiny
někdo vytetoval
průsvitnou mapu žilek.
Na jeho okraji
stydí se ruměnec.
~
Učím se číst
v metaforách podzimu.
~
Roztřihnu pergamen,
krvácí zeleně.
Stříhám jej na kousky,
aura otisku zůstává celá —
~
T a j e m s t v í r o z d ě l i t n e l z e.
~
Světlo v něm neubývá...
Jen se tříští
na ostrých hranách mlčení.
~
Odkrývám relikvie prožitků
od úlomků
k mozaice.
Ptáci odnášejí střípky světla
do svých hnízd.
~
Šlépěje prstů
dávno zmizelých dešťů
vytvářejí
p r s t o k l a d.
~
Vyklepávám akord podzimu.
♪
♬
♫
Protékám melodií
soumraků babího léta.
Klavír hraje ticho
a struny větru
rozechvívají
kostry stromů
k poslednímu
t ó n u.
───♫───────♬───
❦
