První obraz

V ř e c e č a s u p l u j í k a m e n y .

tvé děti jeden vylovily —

ve tvaru srdce ho spatřily.

Jako by tušily…

~

Byl krásný,

jako měla být naše láska,

kdybys ten kámen nezahodila,

dřív, než jsi mě poznala.

~

K ř i š ť á l o v á s l z a na tvém krku

byla mou mapou

v říši ticha.

~

Když jsem tě našel,

rozpustila se,

vrátila se

do nebe.

~

Namalovala jsi svatbu

s mužem, kterého jsi znala.

Sen o lásce v bílých šatech —

on a ty, navěky spolu.

~

Když jsi myslela,

že mě miluješ,

vzala jsi štětec

a zamalovala toho cizího muže

jeho postavu,

tvář i duši —

mnou.

~

Každý tah štětce byl slib.

Každá barva přísaha.

Věřila jsi, že láska

může přemalovat sny.

Ale pod vrstvami barev

zůstává první obraz.

Teď se barvy odlupují

a on se vrací.

~

Cestou na svatbu

míjeli jsme h o ř í c í v ů z.

„Vidíš?“ řekla jsi tiše.

„To jsme my.“

Četla jsi znamení,

věštila naši zkázu.

Malovala budoucí rány.

~

Přesto jsi šla k oltáři

a dala mi slib:

❦