Šál

Na prahu sedí večer

s koleny u brady.

Přehodím přes nás šál,

než na nás zima šlápne.

~

Na prahu mezi dnem a nocí

je příliš místa pro odchody.

A málo světla pro návraty.

~

Rozprostřu přes nás šál,

než se nad námi noc skloní.

Ať tvoje „miluji tě“

ještě jednou zčervená

v teplém objetí.

~

Až první mráz uvězní tvůj hlas

a na rtech ztuhnou lístky orchideje;

rozvinu nad námi šál a spočítám,

kolik lásky zbývá v nás.

~

Na prahu mezi dnem a nocí

je dost místa pro odchody.

A jen proužek světla pro návraty.

~

Oknem se vrací probuzené ráno

jak mladý sluneční král

s kalichem dobrého vína,

táhne prsty po klavíru a prosí:

„Nech lásku dopít do dna.“

~

Až anděl směny zazvoní klíči,

poprosím ho o malou chvíli,

ať neuvidíš v mých očích slzy —

dvě smutné lampičky,

co ještě chvíli svítí pro návraty.

~

Trubka hraje sólo pro samotu.

Pusť mě z náruče,

než ti srdce ztuhne v led

a na jazyku zůstane

jen něžný zbytek vět.

~

Prosím, ještě nechoď.

Ještě ne…

~

Rolety sjely,

už není kam utéct,

jen blíž k tobě,

než se noc položí na střechy.

Zahalím nás průsvitným šálem,

ať nám mráz nepočítá,

kolik v nás zbylo bolesti.

~

Na prahu mezi dnem a nocí

je široký prostor pro odchody.

Pro návraty jen úzký okraj světla.

~

Schovám tvá studená ramena,

aby tě zima neuspala

v chladné síni meluzíny,

i když vím, že někdo jiný

bude číst z tvých očí

jako ze svatého písma.

~

Říkáš, že láska

je vypůjčený kabát,

co voní po cizích nádražích,

a má v kapse pár drobných

na jízdenku do ticha

za poslední kolejí.

~

Na prahu sedí večer,

má oči jako ty,

když říkáš „to nic není“,

a přesto všechno bolí.

~

Šál sklouzne z ramen —

jak nevěrný slib,

co nechce lhát.

Tvůj krok se změní —

míří pryč.

~

Když se ohlédnu,

jsi jen malý bod světla za vraty.

~

A já ti stále toužím říkat:

Prosím, zůstaň se mnou,

dokud se hvězdy nerozpadnou.

~

Na prahu mezi dnem a nocí

jsou dveře dokořán pro odchody.

Pro návraty jen úzká škvíra světla.

❦