Neohraničujme svá srdce
- Datum: 03 dubna, 2012
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Promluvy
0
Tolik lidí každým dnem míjíme bez toho, abychom si jich vůbec všimli. Vždyť jsou pro nás cizími. Proč bychom si jich měli vůbec všímat? Proč bychom jim měli pomáhat? Tímto způsobem však ohraničujeme svá vlastní srdce a uzavíráme se lásce, která je naší přirozeností. Je přirozeností člověka milovat. Proč tedy je na světě tolik nenávisti a zloby? Proč člověk nenávidí člověka? Protože neuvěřil své lásce. Raději uvěřil své nenávisti. Vždyť nenávidět je tak jednoduché. V nenávisti se nemusíme vzdát svého ega, ale naopak ho posilujeme a to ono má velmi rádo. Je velmi rádo, když je námi hýčkáno. A proto je na světě tolik zla, protože lidé neuvěřili pravdě lásky, raději uvěřili lži ega, které se jich zmocnilo a ochromilo jejich vůli, která je tímto v disharmonii s vůlí stvořitele.
Bůh skrze tohoto člověka promluvil hlasem Pravdy, čistoty a jednoduchosti. Ukázal nám, co znamená milovat druhé a obětovat se pro jejich štěstí. František viděl živého Krista v každém trpícím člověku. Nečinil žádných rozdílů mezi barvou pleti, jejich sociálního postavení apod. Ne, to činí jen lidé nemocní svou vlastní pýchou. Nic z toho Františka nezajímalo. Jeho kormidelníkem byla sama láska a byla to láska, která ho navigovala do věčného přístaviště Božího ticha a blaženosti. Ó, jak šťastným je člověk, který se rozplynul v lásce svého nesmrtelného a věčného Ducha a jaká požehnání z toho plynou pro ostatní lidi, kteří zatím jen tápou v tomto údolí stínů. Sv. František byl tak naplněný láskou, že se ho ani zvířata nebála a sama k němu přicházela, aby z této lásky potom čerpala vzácné okamžiky Božího doteku prostřednictvím tohoto člověka. A František se jich dotýkal a radoval se z jejich přítomnosti.
A já bych mohl začít tím, že si začnu všímat lidí, které míjím…
Nejnovější komentáře