Vězněm své lásky
- Datum: 26 května, 2016
- Autor: malé srdce
- Rubrika: Promluvy
0
Stále k vám promlouvám, i když už vše bylo řečeno. Nikdy už k vám nepřestanu hovořit. Jako padající listí ve větru vám budu šeptat do uší ozvěnu své duše. Neznám nic krásnějšího než padající podzimní listí, snáším se k vám v barvách vadnoucího léta a probouzím se ve vás novou písní podzimu. Jsem věčný poutník kráčející od sebe k sobě. Osamocený tulák, zrozený z lásky.
Jsem v tolika proměnách, neustále se měnící, ztrácející se a zase nalézající. Jsem věčné Světlo plující nekonečností. Kdo mě může zastavit? Kdo zastaví proud mé Lásky? Pronikám vámi a vy pronikáte mnou. Ještě tolikrát zemřu z lásky k vám. Nikdo mě nikdy nezachytí, ale budete mě přesto nalézat v kapičkách ranní rosy, i v slze srny; v červáncích usínajícího nebe, v očích opuštěného dítěte; budete mne nalézat a zase ztrácet v tolika proměnách, v každé slze, v každém pláči, v každém chvějícím se stéble trávy i v úsměvu vašeho srdce. A v mnoha očích budu zářit jako tisíc sluncí.
Budete cítit můj něžný dotek v bolesti své duše. Budete cítit mé pohlazení ve vašich každodenních agóniích, ale i ve všech vašich úsvitech. A když se budete smát radostí, budu se smát vaší vlastní ozvěnou. Jsem hrnčíř, co zhotovuje krásné vázy. Ve mně je tolik lásky a tolik krásy až z toho tančím… Třpytím se ve hvězdách, vlním se v moři, v malé bílé perle ukrývám své slzy. Jsem nekonečný prostor, proplouvám sám sebou. Jsem tichý hlas, který vám šeptá. Jsem vším i ničím. Tolik vás miluji a stále ve vás tančím. V každém květu jsem jeho vůní. Co ještě jsem a kde jsem?
Jsem vězněm uvězněným ve svém vlastním srdci.
Nejnovější komentáře