Vzpomínka na prvního učitele

Když se na mě podíval,

věděl jsem v jediném okamžiku,

že v něm přebývá hlubina Poznání.

Ta síla vyzařující z jeho očí byla děsivá,

a tak strašně živá;

síla, která mi zrentgenovala celou mou duši v jediném okamžiku;

v té malé chvíli

jsem se cítil být nahým nejen tělem;

v tom pohledu byl Vesmír

i miliardy očí.

A když jsem byl v jeho fyzickém dosahu,

dokázal jsem se pohybovat jen s vypětím své vůle

a vynaložením velkých fyzických sil,

protože tam byly tak husté vibrace,

které mi znemožňovaly pohyb.

Při každém kroku, jste mohli cítit ten zvláštní odpor.

Byl to můj první učitel

a na učitele se nezapomíná,

i když jsem ho zradil jako Jidáš Iškariotský zradil svého milovaného Ježíše,

nikdy jsem ho nepřestal milovat,

nikdy jsem nepřestal milovat své učitele,

kteří mi pomohli v každé etapě mého vývoje.

Mé hledání mě zavedlo k několika učitelům

a přes tyto moudré učitele

až k sebe

a k mému jedinému, vnitřnímu učiteli.

Ale znáte to,

s prvním učitelem,

to je jako s první velkou láskou

a na první lásku se nikdy nezapomíná.

Stále v sobě cítím tu sladkost.

Úplně se rozplývám při té vzpomínce

na mého prvního učitele a na jeho myšlenky.

A i když bylo tolik slz, že by se mohly stát deštěm;

i když v tom bylo mnoho vnitřního utrpení,

kterému jsem neporozuměl až do chvíle,

kdy učitel zemřel;

až tehdy jsem pochopil, že ty slzy

byly jen průvodním znakem postupného očišťování.

Byl to PROCES OČISTY!

Ó, kolik vnitřního utrpení se v tom procesu skrývalo.

Ego se tak brání, když je

odhaleno,

změřeno

a zváženo Duchem poznání.

Ten proces je však nevyhnutný.

Nikdo se mu nevyhne.

Říkám vám, že milionkrát musíte zemřít,

než se znovu narodíte.